A máme tady další dny Velké prázdninové výzvy.
Úkol č. 11: Vyrobte domácí sušenky
Výroba domácích sušenek mě nepotěšila. Ne že bych byla nějak zaujatá proti sušenkám, ale jejich výroba se trefila zrovna na sobotu, kdy jsem měla domů sezvanou celou rodinku (a že nás není zrovna málo), takže jsem celý den strávila u plotny, kde jsem chystala večerní pohoštění, ve kterém rozhodně sušenky nefigurovaly.
Každopádně jsem se nechtěla vzdát a tak přispěchala na pomoc mamina s nevinnou otázkou, jestli by se nepočítaly třeba i slané sušenky. A jelikož to v popisu stanovené nebylo, využila jsem její spíže a nákupní slabosti a udělala instantní zeleninové sušenky z DM.
Z počátku jsem byla skeptická, protože k podobným produktům nemám zrovna důvěru, ale kupodivu nebyly vůbec špatné a dokonce neočekávaně zmizely, když návštěvy chodily na záchod přes kuchyni, takže to asi nebylo nejhorší.
Úkol č. 12: Troufněte si na maso s kostí
Rodinné setkání bylo v plném proudu a my s mamkou očekávaly půlnoc a zpřístupnění dalšího úkolu. Maso s kostí. Nastala drobná panika, protože u nás ve vsi, v neděli ráno, těžko seženu jakékoliv maso, natož s kostí. Naštěstí mamku napadl další spásný nápad (všímáte si, že tenhle víkend byl vlastně v její režii??? :o) V mrazáku jsme ještě v noci vyhrábly hovězí kosti a po bujarých oslavách byl na nedělní oběd silný hovězí vývar se spoustou masa, takže si všichni čvachtali.
Úkol č. 13: Snězte něco ze zahrádky
Aneb, když si úkol přečtete až po nákupu. Určitě znáte tu nesnesitelnou chuť na nějakou potravinu, kterou nemůžete dlouho sehnat a pak, když už se k ní složitě dostanete, tak vám to něco pokazí??? Přesně takhle jsem několik dnů sháněla kyselé ryby. Vážně několik dnů, protože nikde neměli rybičky podle mojich představ, až jednoho dne zabodovala Billa a já si hrdě vezla nálož vlakem domů (jo mimochodem, už jste někdy zkoušeli vézt ryby vlakem???). Chuť byla neuvěřitelná, domů jsem skoro doběhla a pak přišla sprcha. Přečetla jsem si úkol dnešního dne. Snězte něco ze zahrádky. Nastala panika, protože nejen, že nemám zahrádku, ale nakládané rybičky budu za plody zahrádky vydávat těžko. Naštěstí jsem jako správný pražák dovalila na zadním okně mého vozu vajíčka a hlavně spánou okurku z maminčiny zahrádky. A nakonec obávaná kombinace okurkového salátu s koprem a rybiček nebyl zase tak tragický, jak by se dalo očekávat, naopak to bylo docela dobré.
Úkol č. 14: Nudličky na talíři
Nudličky na talíři měla jasně určěný scénář – maso a co lednice dala. Naštěstí moje lednice skrývala bohaté zásoby zbytků, takže se ke kuřecímu msu přidala cibulka, papriky a několik druhů sýrů. Doplnila jsem pohankou a nechala si čvachtat. kombinace cibule a plísňového sýra se asi nikdy nenabažím.
Úkol č. 15: Vyzkoušejte novou podobu kávy
Nová podoba kávy byla opět těžkou improvizací. Nevím jak to dělali ostatní, ale splnit zadaný úkol během 24 hodin byl pro mě celkem oříšek. Ráno po probuzení jsem přečetla úkol, takže hned od rána přicházel stres, jak se s ním dnes popasuji, následovala další panika, kde na to vezmu suroviny, když obchod zavírá v 18:00 a já odjíždím z práce v 18:05. Nezbylo tedy nic jiného, než improvizace a to i v pracovních podmínkách. Nová podoba kávy se tentokrát konala především v přísadách. Tudíž jsme si s kolegyňkou do odpolední kávy přisypaly trochu skořice a vrcholem vylepšení mělo být přidání višňové čokolády. Cílem bylo vytvořit nezapomenutelný chuťový zážitek, po kterém budou naše chuťové pohárky slintat blahem. Což by možná bývalo i šlo, kdyby nešlo o českou čokoládu, která po ponoření do horké kávy úplně změnila barvu a konzistenci, nikoliv však tvar, jak jsme obě předpokládaly. Z kostičky vzniklo žvýkací cosi odporné chuti a konzistence, co změnilo naši exkluzivní kávu v břečku plnou mastných ok. Řekněme, že o dobrých podobách kávy mám úplně jiné představy.
Štěstí v domě 