Lenoška Ivo Šmoldase

Dnes přináším odkaz na pořad, který moc ráda poslouchám. Ivo Šmoldas je podle mého velmi kultivovaný a vtipný pán, se kterým se vždycky moc pobavím a v pořadu Lenoška Ivo Šmoldase dokáže z hostů dostat to nejlepší bez bulvárního podtextu.

Archiv jednotlivých pořadů můžete najít tady.

Foto: Khalil Baalbaki Zdroj: http://www.rozhlas.cz/dvojka/porady/_porad/4743
Foto: Khalil Baalbaki
Zdroj: http://www.rozhlas.cz/dvojka/porady/_porad/4743
Advertisements

Bůček pečený na červeném zelí

Dnes přinášíme něco, nad čím se asi spoustě lidí zkroutí palce na nohou, ale u nás v rodině tohle jídlo vždycky představovalo sváteční menu. A i když už ho nevaříme tak často jako dřív, do jídelníčku naší rodiny prostě patří.

bucek

Recept na samotný bůček je vážně jednoduchý a zvládne ho naprosto každý.

Prorostlejší vepřový bok bez kosti osolíme, okmínujeme a položíme do pečící mísy na lůžko z červeného zelí. Bůček volíme prorostlejší a s kůží, aby nám vypečený tuk ochutil zelí a aby se nám nevysušil. Jelikož se mi už mockrát stalo, že jsem bok v celku prostě nesehnala, jdou použít i plátky. Příprava je sice rychlejší, ale připravujete se tím o požitek křupání vypečení kůžičky.

bez-nazvu

A abychom takovou kůžičku získali musíme kůži nakrojit – buď na proužky ale lépe na kostičky. Doporučuji si před krájením uložit bůček na chvilku do mrazáku, aby nám ztuhnul a kůže šla lépe krájet. Po vypečení bude kůžička krásně křupavá a moc dobrá (u nás se o ni vždycky všichni perou). Takto připravený pekáček šoupneme do trouby na cca 200 °C. Délka pečení závisí na velikosti masa. Pokud budete mít větší (vyšší) kus masa, je dobré ho na počátek pečení přikrýt pokličkou. Pokud nemáte pokličku jako já, stačí překrýt alobalem. Maso se zelím je potřeba kontrolovat. Většinou stačí vypečený tuk, aby se zelí nepřipalovalo, pokud ovšem budete mít maso libovější, je potřeba mírně podlívat vodou a to i v průběhu pečení. Pozor na množství, aby vám maso ve vodě neplavalo. Nepeklo by se vám, ale spíš vařilo.

Do masa píchneme nožem nebo vidličkou, abychom zjistili, jestli už je pečené. Pokud jde lehce propíchnou až na dno pekáčku, blížíme se do finále. Sundáme alobal a necháme dopéct kůrčičku pěkně dozlatova.

bez-nazvu2

Pokud jste došli až do této fáze, nezbývá mi než vám gratulovat. Máte jídlo, které sice žlučníkářům nahání husí kůži, ale které naše babičky vařily jako slavnostní nedělní oběd.

Jako příloha se samozřejmě hodí bramborové knedlíky. Já donedávna bramborový knedlík kupovala, ale odhodlala jsem se, že se pokusím složit vařící maturitu. Brzy si budete moct přečíst, jak to napoprvé dopadlo.

 

Přečteno – Himmlerova kuchařka

Autor: Franz – Olivier Gierbert

Když jsem narazila na tuhle knihu v naší rodinné knihovně, dlouho jsem chodila okolo. Byla to jedna z knih, která mi úplně unikla, takže jsem neměla zkreslené představy od pisatelů recenzí. Líbil se mi jen její název, který mě přiváděl k tomu, že se alespoň dozvím něco o tajuplném panu Himmlerovi. Stále ale moji mysl zaměstnávaly jiné knihy, až jsem objevila Himmlerovu kuchařku jako mluvené slovo.

Často jezdím autem, což je sice pohodlnější než MHD, ale bohužel se tím ochuzuju o čas, který jsem dříve pravidelně věnovala čtení. I tenhle problém se mi podařilo vyřešit. Začala jsem při cestách do práce poslouchat namluvené knihy. Jen, stejně jako čtenář mívá problém zavřít knihu a jít spát, tak já sedím na parkovišti v autě a odmítám vystoupit, než skončí kapitola. Výhodou je, že nevíte, kolik vám ještě zbývá stránek, takže nedočtete knihu až do konce, protože už vám zbývá jen posledních 10,20,50 stránek J

Himmlerova kuchařka je knížkou, která vás v autě udrží, ale nemusíte nutně na parkovišti přenocovat. Děj odsýpá, je zajímavý, místy až drastický, ale stále máte potřebu se dozvědět, jak to vlastně dopadlo. Moc sympatické mi přišlo prokládání příběhu krátkými recepty. Sice jsem si je nestihla zapisovat, ale mám i tištěnou knihu, tak snad i tam je najdu. Celý děj vlastně popisuje život ženy Rózy, která prošla očistce. Ze začátku jsem s hrdinkou soucítila. Pravděpodobně k tomu přispěl i vynikající přednes Dany Medřické, která z vražedkyně vlastně svým projevem udělala celkem milou stařenku. Ale čím déle kniha a život Rózy pokračoval, tím častěji jsem se dostávala do stádia, kdy jsem si říkala, že to už je tedy nějak moc. Zhruba v polovině knihy jsem si šla na internet ověřit, zda se jedná o paměti žijící osoby či o čistou fikci, protože i v době válek a genocid je to co zažila Róza za svůj 100 letý život hodně přitažené za vlasy.

Celou knihu jsme ovšem bojovala s tím, zda se mi vlastně hrdinka líbí nebo ne. Vždycky jsem tvrdila, že když se mi hrdina nelíbí, knihu nedočtu, v tomhle případě, i přesto, že ji nenávidíte, musíte zjistit, co se s ní stalo až do úplného konce.

Dočetla jsem, užila jsi, ale v knihovně mi zabírat místo nemusí.

Za mě ***

Vysvětlivky:

***** – koupím si tištěnou knihu a určitě ji budu číst opakovaně
**** – uvažuji o tom, že zaujme stálé místo v mé knihovně
*** – stojí za to si přečíst a nebojím se ji doporučit dál
** – dočetla jsem, ale nikde o tom nemluvím
 * – nedočetla jsem, nebo všechny varuji, aby se k tomu nepřibližovali

Masopustní koblihy

Vzhledem k nadcházejícímu masopustu jsem se rozhodla vyzkoušet usmažit masopustní koblihy. V našem podání tedy spíš vdolečky, protože je tak máme radši. Tentokrát jsem nevyužila babičku na telefonu, ale zalistovala na IMG_20160114_191828 internetu a využila skvěle popsaný recept od Florentýny. Dlouho jsem to odkládala, protože jsem vždycky měla představu, že z přípravy koblih zbyde spoustu napatlaného nádobí, bude to trvat dlouho, zestárnu u plotny až je budu smažit…Prostě moji hlavu strašilo spoustu bludů, které jak jsem zjistila vůbec nejsou pravda. Příprava koblih nakonec proběhla hladce a rychle a to i přesto, že nemám žádného šikovného robota na hnětení a kynutí těsta, ale pouze svoje vlastní svaly. Trochu toho času ale budete potřebovat, jedná se přece jen o kynuté těsto a kynutí holt nijak neurychlíte. IMG_20160114_184735  Před smažením vás jen chci varovat, že smažení si bude vyžadovat vaši plnou pozornost. Opravdu u toho nestrávíte mládí, ba právě naopak, samotné smažení je takový fofr, že jsem měla co dělat, abych své veledílo nespálila. A ještě jedno smažící upozornění pro začátečníky. Smažte koblížky do zlatova, je potřeba počítat s tím, že ještě bude dobíhat proces barvení po vyndání z oleje, díky čemuž mám všechny koblížky dost tmavé.
IMG_20160114_184754
Pokud se tedy také vrhnete na předmasopustní veselý, přeji dobrou chuť.

Postní výzva

V létě o prázdninách jsem se zapojila do Velké prázdninové výzvy s Florentýnou. Každý den bylo potřeba splnit a vyfotit úkol zadaný o půlnoci na webových stránkách. Tento výtvor bylo poté potřeba nasdílet na nějaké sociální síti nebo webu. Hlavním cílem této výzvy bylo užít si prázdniny. Musím přiznat, že pro člověka, který již není školou povinný a celé léto tráví v práci, bylo někdy velmi náročné jednotlivé úkoly splnit. Třeba když jsme uprostřed týdne měli vařit nebo minimálně jíst z ešusu 😀

19Časem se každý den začínal přesně o půlnoci, kdy se objevil nový úkol a já už začala přemýšlet, jak se ho zhostit.

Léto máme za sebou, do prázdnin daleko, ale i přesto se Florentýna rozhodla uspořádat výzvu novou, tentokrát Postní. Tentokrát jsem z popisků vyrozumněla, že nepůjde jen o vařící výzvu, ale i o zážitkovou. Pro naše předky bylo postní období před svátky automatická věc a já jsem se rozhodla ho letos taky vyzkoušet.

Postní výzva letos začíná 10.2.2016.

Co vy? Půjdete do toho se mnou???

A pokud chcete ještě větší výzvu, než je 40 denní postění??? Mrkněte na Restu, které je tentokrát partnerem a věnuje do soutěže i nějaké ceny.

Kam vyrazit – Praha

Prahu si každý spojuje s památkami a historickým centrem, ale málokdo si uvědomuje, že Praha je také plná oblastí, kam se dá vyrazit za přírodou. Pár tipů na výlety dostupných MHD téměř v centru Prahy přináší web pana Radima Valenčíka. Mně osobně na tento web přivedl odkaz na Šumavu v Praze a momentálně netrpělivě očekávám, až se objeví název místa, kde tuto nádheru můžeme v Praze najít.

Zdroj: Valenčík Radim, http://radimvalencik.pise.cz/3064-prazska-sumava-kde-v-praze-je.html
Zdroj: Valenčík Radim, http://radimvalencik.pise.cz/3064-prazska-sumava-kde-v-praze-je.html

Tak lokace už je známá. Jedná se o přírodní park Čihadla mezi Starými Kyjemi a Hostavicemi podél meandrující Rokytky, od které se zde odděluje Svépravický potok.
Rozhodně doporučuji blog pana Valenčíka navštívit. Najdete zde mnoho dalších tipů, kam vyrazit v Praze za krásnou přírodou.